Pilířování a zátinkování

Pilířování
Pilířování se provádí tak, že se poměrně malý porubní úsek rozdělí pilířovými chodbami na úzké pruhy – pilíře. Chodby jsou raženy až k hranicím dobývaného úseku a jednotlivé pilíře se dobývají každý zvlášť od hranice zpět. Vyrubané prostory se málokdy zakládají, spíše se zavalují. Jedná se o nejstarší dosud používanou metodu. Lze ji použít ve všech úložních poměrech, ve slojích středně i velmi mocných, při pevném i nepevném a nesoudržném nadloží, ve slojích čistých i ve slojích, které obsahují četnější množství proplástky, v plochém i strmém uložení.

      ZPŮSOBY DOBÝVÁNÍ V PORUBECH PŘI PILÍŘOVÁNÍ

Nedostatky dobývací metody pilířování jsou:

• malá výrubnost (asi 60%), která při neúčinném větrání zvyšuje riziko požáru ve stařinách
• malá denní těžba z porubů
• poruby nejsou větrány průchodním větrním proudem
• nedostatečné využití dopravních zařízení
• zavalování se nedá řídit, proto na chodby působí větší tlaky
• nákladná údržba chodeb
• z porubu vede pouze jeden východ

Výhody pilířování jsou:

• přizpůsobitelnost úložním poměrům
• možnost vyrubání zbytkové pilíře
• menší spotřeba dřeva oproti jiným dobývacím metodám
• snadná náhrada porubu, musí-li se uzavřít pro vznik požárů.

Zátinkování
Jedná se o zlepšenou formu pilířování. Jejím cílem byla snaha po dosažení větší výrubnosti, koncentraci těžby a částečné mechanizaci. Pilíř je dobýván užší zátinkou, raženou z chodby ke stařinám a dočasně chráněnou proti stařinám úzkým uhelným pilířem. Pilíř se po vyrubání zátinky dobývá zpětně a současně se přibírá úzký pruh uhlí z plného pilíře.

Výhody zátinkování oproti pilířování jsou:

• vyšší výrubnost (až na 95%)
• mechanizace nakládání
• výkonnost je vyšší asi o 70%
• denní těžba z jednoho porubu je asi 2,5krát větší

Nevýhody zátinkování jsou:

• lze provádět jen v příznivých úložních poměrech a v dobývacích úsecích, které nejsou protkány starými chodbami