Průmyslové dějiny Ostravska

Ostrava měla ještě v roce 1850 necelé tři tisíce obyvatel a byla spíše zemědělskou oblastí. Až s nálezem černého uhlí v roce 1763 ve Slezské Ostravě, založením Vítkovických železáren v roce 1828 a napojením Ostravy na síť Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do Krakova v roce 1847 nastal rozvoj města a okolních obcí. Již na přelomu 19. a 20. století byla Ostrava nejprůmyslovější oblastí habsburské monarchie. Prvním parním strojům a řemeslníkům, kteří potřebují ke své práci žár ve výhních, stačilo dřevěné uhlí, které se vyrábělo v milířích.

                                PRŮŘEZ MILÍŘEM
S ohledem na úbytek lesů kolem světových průmyslových center vydala v roce 1751 panovnice Marie Terezie reskript, ve kterém vrchnostem v Čechách a na Moravě doporučuje, aby byla hledána rašelina pro výtop v hamrech, hutích a výrobnách plechu. Další reskript z roku 1757 už vybízí k hledání nejen rašeliny, ale také uhlí. První ověřený a lokalizovaný nález uhelného ložiska na Ostravsku pochází z roku 1763 v údolí Burňa na území Polské Ostravy. V roce 1780 bylo nalezeno na úpatí Landeku výchoz dvou uhelných slojí, které byly pojmenovány Juliána a Vilemína. Třetím významným místem nálezu uhlí byl vrch Čechovice u Karviné.

                   LANDEK - VÝCHOZ UHELNÉHO SLOJE
Veškeré dobývání uhlí i ražby chodeb a jam se po celé 19. století provádělo ručně kylofem (špičákem) a nakládání uhlí do důlních vozíků pouze lopatou. Pro odstřel se používal střelný prach, který se v ostravských dolech přestal používat v roce 1868 po Nobelově vynálezu dynamitu. Ten se ale stal dalším zdrojem zapálení metanu a uhelného prachu. Bezpečnostní trhaviny byly vynalezeny až v 90. letech 19. století. Uhelné hornictví oproti hornictví rudnému přinášelo nebezpečí zapálení metanu od otevřeného plamene důlního kahanu při ztíženém odvětrávání důlních pracovišť.

Začátek první světové války roku 1914 přinesl dolům přechodně chaos a pokles těžby, způsobené odchodem části horníků k armádě a nedostatkem vagónů. Velká část odvedenců se nakonec vrátila. Těžba však nepostačovala poptávce po uhlí. Proto v roce 1915 došlo k prodloužení pracovní doby pod zemí až na jedenáct hodin, povolovaly se nedělní směny a vzrůstal počet žen v dolech. Do poloviny roku 1916 se situace uhelného průmyslu vyvíjela velmi dobře. Na úplném konci války však byly ostravsko-karvinské doly ve stavu naprostého rozvratu.
Vznik samostatného státu bylo i obyvateli Ostravska vítáno, ale zároveň byly zdejší doly postaveny do zcela nové situace, kde nová republika představovala jen malé odbytiště a navíc se na trhu uhlí začaly prosazovat subjekty ze zahraničí, zejména z Polska a Německa. I přestože bylo Ostravsko zasáhnuto světovou hospodářskou krizí, došlo v období první republiky k novému rozmachu dolování.

Hned na počátku druhé světové války padly OKD do rukou nacistického Německa. Jelikož se tak stalo bez boje, byly doly neporušené, což bylo pro Německo velkým přínosem, protože se jednalo především o mimořádně kvalitní koksovatelné uhlí. V první fázi války, kdy Německo počítalo s bleskovým vítězstvím, šlo výhradně o extenzívní metody těžby. Šlo o co nejsnadnější a nejrychlejší těžbu, byly omezeny přípravné práce, zanedbání bezpečnosti práce a údržba se konala jen v nejnutnější míře. Po první porážce německého vojska byla potřeba vystupňovat těžbu uhlí a to sebou neslo učinit aspoň nejnutnější opatření i ve sféře investic. Postupné hromadění válečných problému však vedlo k poklesu těžby. Od počátku roku 1945 se těžba začala hroutit. Na konci války byly doly značně poškozeny.

Zárodek dnešního OKD se vznikl po druhé světové válce. Tehdejších šest těžařských společností bylo postaveno pod národní správu. Krátce na to byly dekretem prezidenta republiky znárodněny všechny doly a jiné průmyslové podniky. V roce 1953 došlo k další změně, kdy byl podnik Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly zrušen a vznikl Kombinát OKD, který plnil funkci hlavní správy. Řídil činnost nově zřízených podniků. V roce 1957 byl i tento podnik zrušen, aby vznikly tzv. výrobně hospodářské jednotky. Kombinát OKD byl nahrazen Sdružením OKD. Další změna proběhla v roce 1965, kdy rozšířením pravomocí došlo ke změně názvu na Ostravsko-karvinské doly. V roce 1977 byla zřízena státní hospodářská organizace OKD se sídlem v Ostravě. Ta byla zrušena 31. prosince 1988 a 1. ledna následujícího roku vznikl státní podnik OKD. Státní etapu vývoje OKD ukončil 1. ledna 1991 ministr hospodářství jeho zrušením a zřízením akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly.

 

                                  SPOLEČNOST OKD

Dobývání na Ostravsku bylo definitivně ukončeno v 90. letech minulého století. V dnešní době se těží na Karvinsku a Frýdecko-Místecku.

V současnosti (2011) je v organizační struktuře OKD začleněno pět dolů:

  • Důl ČSM – důlní pole se nacházejí na katastrech obcí Chotěbuz, Stonava, Karviná a Albrechtice. Celková rozloha důlního pole činí 22,106 km2. Minimální doba těžby je předpokládána do roku 2028
  • Důl Karviná – vznikl 1. dubna 2008 sloučením dřívějších dolů ČSA a Lazy. Celková rozloha důlního pole činí 32,21 km2 a nachází se na katastrech obcí Karviná a Orlová.
  • Důl Darkov – zahrnuje dva závody: závod 2 a závod 9. května. Důlní pole zasahuje do katastru obcí Stonava, Karviná, Horní Suchá a Albrechtice a jeho rozloha činí 25,9 km2.
  • Důl Paskov – zahrnuje závod Staříč, který je rozdělen na lokality Sviadnov, Staříč (sídlo vedení), Chlebovice a Frenštát. Celková rozloha důlního pole je 105,684 km2.
  • Důl Frenštát – v konzervačním režimu